Není neobvyklé ani překvapivé, že všichni rozlišujeme nebo jsme přinuceni rozlišovat, co je pro naše životy nezbytné – a co je naopak méně potřebné. Děláme to doma i v práci a není podstatné, jestli se rozhodujeme po dobrovolném uvážení, anebo pod jistým tlakem různých okolností. Prostě přirozeně rozlišujeme méně a více důležité.

Český sport je dlouhodobě podfinancovaný a stav naší sportovní infrastruktury neumožňuje kvalitativně rozvíjet sportovní a pohybové potřeby naší populace.

Nedávno jsem ve značném pobouření zatoužil vědět, co je, či není důležité pro naši současnou vládu a případně proč. Ale popořádku…

V polovině letošního června jsem se spolu s dalšími čtyřmi kolegy, zástupci významných sportovních spolků, zúčastnil pracovního jednání, na kterém nás předseda Národní sportovní agentury Ondřej Šebek seznámil s aktuální agendou této agentury a zároveň jsme dostali informaci o probíhajících jednáních o rozpočtu na rok 2024. Z jednání jsme odcházeli mírně a slušně řečeno rozčarovaní.

Nad zjištěnými fakty bylo totiž složité, přesněji nemožné jásat. Vědělo se, že již v aktuálně platném státním rozpočtu na rok 2023 byla částka pro Národní sportovní agenturu oproti skutečnosti roku 2022 zkrácena o téměř 200 milionů korun a že vláda avizuje ještě v letošním roce její další snížení. Avšak dosavadní nejistota, o jak velké „úspory“ půjde, rozhodně nedodává našemu sportu na klidu a stabilitě.

A proč jsem byl vlastně pobouřen? Koho by nerozzlobilo zjištění, že pro příští rok má být částka na podporu sportu znovu radikálně snížena? V navržené verzi rozpočtu na rok 2024 jsou totiž finanční prostředky na rozvoj sportu a pohybových aktivit oproti skutečnosti roku 2022 kráceny o 25 procent, konkrétně na částku 5,2 miliardy korun! Následně jsem letmým pohledem do návrhu rozpočtu na rok 2024 zjistil, že ze všech rozpočtových kapitol je pro příští rok nejvíc poměrně krácena (minus 25 procent) právě oblast sportu! Věřím, že teď už je moje pobouření pochopitelné.

Soumrak sportování

Možná jste v poslední době zaznamenali opakovaná upozornění od představitelů České unie sportu, že český sport je dlouhodobě podfinancovaný a že stav naší sportovní infrastruktury neumožňuje kvalitativně rozvíjet sportovní a pohybové potřeby naší populace. Také skutečnost, že postupně dochází k úbytku aktivních sportovců a že mnoho sportovních spolků (klubů, tělovýchovných a tělocvičných jednot) muselo kvůli nedostatku peněz výrazně omezit, či dokonce ukončit svoji činnost, by měla být nejen pro celé sportovní prostředí varovně zdviženým ukazováčkem.

Když to všechno „sečtete a podtrhnete“, nemůžete se mému pobouření divit, zvláště proto, že nedostatek financí se negativně projevuje zejména při sportování dětí a mládeže. Je veřejným tajemstvím, že fyzická připravenost i kvalita pohybové gramotnosti mladých lidí se v posledních letech výrazně zhoršila. Už dnes se naše společnost potýká s vážnými problémy z nedostatku pohybových
aktivit, je tudíž nanejvýš žádoucí tento negativní a varovný trend rychle zastavit a nejlépe obrátit.

K výše uvedenému musím podotknout, že obecně rozumím současné potřebě postupně snižovat celkový schodek státního rozpočtu. Ale zároveň jsem  řesvědčen o tom, že tento proces by měl být vyvážený a z hlediska dlouhodobých dopadů na společnost důkladně promyšlený. Troufnu si tvrdit, že případná úspora několika miliard na úkor podpory sportu a pohybu nebude pro zlepšení finanční kondice České republiky nijak významná a rozhodně nevyváží negativní až katastrofální dopady, které by další výrazné snížení podpory českého sportu přineslo.

Nechci tady deklamovat, čím vším může sport a pohyb člověka obohatit a přispět k jeho socializaci. Zvláště v dnešní nebezpečně rozbouřené době mi ale připadá prazvláštní a velmi nezodpovědné celou škálu přínosů sportovních aktivit nevidět a nepodporovat.

Také jsem zatím nepochopil, proč už konečně politici nezačnou ke sportu a pohybovým aktivitám přistupovat jako k velmi účinné zdravotní prevenci.

Jenom 175 slov...

Vrátím se na začátek: ptáte se spolu se mnou, co je pro stát zbytné, a co nikoli, konkrétně jakou důležitost připisuje současná vládní garnitura oblasti sportu? S odpovědí budete pravděpodobně méně váhat, když si přečtete Programové prohlášení vlády ČR, konkrétně jeho v březnu letošního roku aktualizované znění. Zjistíte totiž, že segmentu sportu je v něm věnováno celých 175 slov, což je výrazně nejmenší prostor ze všech zastoupených oblastí!

Možná namítnete, že to je jen vnější forma a že na počtu slov nezáleží. Jistě bych souhlasil, kdybych mohl konstatovat, že obsahem těch 175 programových slov jsou jasně definované cíle a konkrétní návrhy na zlepšení naší sportovní oblasti. Bohužel to ale prohlásit nemohu, a proto mi nezbývá než se domnívat, že pro naši současnou politickou reprezentaci je sport spíše zbytnou než nezbytnou součástí společenského života. A zároveň s tím musím samozřejmě nahlas nesouhlasit!

Přečtení kapitolky Sport v aktualizovaném Programovém prohlášení vlády České republiky vám bude trvat jen malou chvilku. Potom zvažte, zda jsou má dnešní slova pravdivá, či nikoli.

Zdeněk Ertl, předseda Sdružení sportovních svazů České republiky