Historie měst našich regionů
HAVLÍČKŮV BROD
Území Havlíčkova Brodu vzniklo jako Smilův Brod ve 13. století dle jeho zakladatele Smila z Lichtenburka. Ve 14. století bylo město pojmenováno na Německý Brod a zůstalo tak až do roku 1945. Na základě zdejšího dlouholetého působení Karla Havlíčka Borovského pak oblast získala současný název. Historie Havlíčkova Brodu je spojena s řadou dalších osobností, jako jsou Josef Dobrovský, Bedřich Smetana či Jan Zrzavý.
Havlíčkův Brod tvoří původně Stará rychta a nynější Nová radnice s novobarokním průčelím a posledními drobnými úpravami z 15.století. Dominantou městského parku Budoucnost je socha Karla Havlíčka Borovského. Uprostřed náměstí je umístěn morový sloup, zvaný také Mariánský. Nepřehlédnutelným se stává Havlíčkův dům na totožně zvaném náměstí s jedinečným arkýřem s věžičkou. Zajímavým místem v Havlíčkově Brodě je i pozdně gotický Malinův dům, dříve zvaný Křenkovský.
Více z historie Havlíčkobrodska se můžete dozvědět v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod, kde jsou zpravidla pořádány velmi naučné přednášky, besedy a výstavy.
Vydáte-li se za kulturou, město vám přináší kulturní vyžití v místní Galerii výtvarného umění, v kině Ostrov, pro čtivé návštěvníky Krajskou knihovnu a také klub Čechovka pořádající divadlo, koncerty a jiné akce. Za sportem se vydejte do sportovního areálu Kotlina nebo TJ, do hokejového klubu HC Rebel či na umělou horolezeckou stěnu. Od roku 2002 Havlíčkův Brod v jarním čase pravidelně pořádá Stamicovy slavnosti, které mají připomínat význam osobnosti J.V. Stamice a obohatit kulturní tradici města.
Krásu Havlíčkova Brodu vyjasňuje i jeho nedaleké okolí, kde narazíte například na hrad Lipnice ze 14. a 15. století a lipnické muzeum Jaroslava Haška v Haškově domě. Blízký proslulý Ledeč nad Sázavou svádí přírodou a památkami. Dále můžete navštívit Chotěbořský zámek s městským muzeem, v jehož blízkosti směřuje naučná stezka soutěskou řeky Doubravy. Nenechte si také ujít Památník rodiště Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Borové.
JIHLAVA
Uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté Českomoravské vrchoviny, po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, leží starobylé město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí. Na konci 12.století je na návrší nad řekou Jihlavou historicky doložena slovanská vesnice s kostelíkem sv.Jana Křtitele. Stala se východištěm kolonizace kraje, neobyčejně urychlené nálezem stříbrných rud koncem 40.let 13. století. Stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila, a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město. Bohatství plynoucí z dolování se projevilo zejména velkorysostí jeho založení. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby – farní kostel sv.Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se razily mince. Zachované umělecké památky (iluminované právnické rukopisy a pozdně gotické plastiky) patří k nejvýznamnějším svého druhu v českých zemích. Jihlava zaujímá přední místo i v oblasti právní – poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších horních měst. Po dlouhá staletí byla Jihlava sídlem vrchního horního soudu. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14.století, kdy byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra a doly postiženy zemětřesením a záplavami. Hospodářský vývoj města však již v té době zajišťoval obchod a řemeslná výroba – zejména soukenictví – se na tři století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Vzniká jihlavský typ domu s tzv. krytým dvorem, kdy se nad gotickou dolní síní (mázhauzem) otevírá renesanční prostor horní síně s arkádovou lodžií s toskánskými sloupy, zaklenutý obvykle sklípkovou klenbou a často doplněný freskovou výzdobou. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Trvalo více než sto let než byly zahlazeny všechny škody a Jihlava dosáhla nového hmotného i kulturního rozvoje. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Nejvýznamnější barokní stavbou je jezuitský kostel sv. Ignáce vybudovaný spolu s kolejí a gymnáziem v poslední čtvrtině 17.století. Další etapa rozvoje se uskutečnila opět ve znamení sukna. Císařovna Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18.století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době mění – vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, náměstí získává noční osvětlení, přestavuje se radnice, počátkem 19.století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů jsou upravována klasicistně. Celá městská památková rezervace – jedinečná kombinace gotické, renesanční a barokní architektury – potěší každého obdivovatele uměleckých památek a dávné historie. Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951 (nové znění 1982). V historickém středu se nachází 213 památkově chráněných objektů, z toho 70 památek.
Nedaleké turistické a zimní středisko Čeřínek (761 m n.m.), vzdálené od Jihlavy pouhých 12 km, nabízí neomezené možnosti jak v turistice, tak v zimních sportech. Je zde osvětlený lyžařský svah s vlekem a upravené běžecké tratě.
PELHŘIMOV
Ukryté v dolíku podél břehů říčky Bělé leží malebné, leč dosud historicky a návštěvníky nedoceněné město Pelhřimov.
Ke vzniku Pelhřimova se váže pověst o biskupu Peregrinovi, který se při své pouti do Říma zastavil u studánky Belky a okouzlen krásou krajiny zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku.
Původní město bylo zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Pelhřimov totiž náležel k biskupskému panství Červená Řečice a jako takový se stal terčem pomsty Vítka z Hluboké. Biskup získal od krále právo město znovu založit a opevnit ho hradbami. Stalo se tak roku 1295 a samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky.
V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo. V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446-1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad.
V té době Pelhřimov náležel Trčkům z Lípy, kteří panství prodali roku 1550 Adamu Říčanskému z Říčan. Ten dal v těsné blízkosti městských hradeb postavit zámek, v němž však Říčanští dlouho nesídlili. Adamův syn Karel svým zasahováním do práv měšťanů a ustavičnými spory pelhřimovské přinutil k tomu, aby se roku 1572 vykoupili z poddanství. A tak byl roku 1596 Pelhřimov povýšen na královské město.
Slibný rozvoj města zastavily represe po stavovském povstání. Zkázu dokonal obrovský požár města v roce 1646, kdy většina městských staveb lehla popelem. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Druhý katastrofální oheň zničil město v roce 1766, ale právě díky tomu mají měšťanské domy jednotný renesančně-barokní charakter.
Národní obrození zasáhlo Pelhřimov stejně jako ostatní města. Vznikají zde vlastenecké spolky, které dokázaly udržet svoji kontinuitu až do dnešní doby. Roku 1862 byl založen pěvecký spolek Záboj, roku 1865 Sokol, roku 1874 Čtenářská beseda a roku 1894 spolek divadelních ochotníků Rieger. Solnice z roku 1707 byla přebudována na Národní dům, dnešní divadlo.
Devatenácté, a hlavně dvacáté století dalo Pelhřimovu řadu významných osobností. Za všechny jmenujme malíře a rytce Vojtěcha Benedikta Juhna, sochaře a medailéra Josefa Šejnosta, historika prof. Josefa Dobiáše a nezapomenutelného děkana Msgre Františka Bernarda Vaňka. Spolu s nimi působila ve městě řada zanícených ochránců památek. Roku 1901 vznikl Muzejní spolek a o deset let později odbočka Klubu za starou Prahu. Díky jejich činnosti si Pelhřimov zachoval svůj unikátní vzhled, ačkoli v pozdějších dobách přišel o několik svých dominant, jako byly masné krámy, synagoga nebo barokní špýchar.
I přes tyto ztráty Pelhřimovu zůstala část jeho opevnění včetně dvou mohutných gotických bran, které společně s měšťanskými domy, zámkem pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci.
Do povědomí mnoha lidí pronikl Pelhřimov akcí klubu Dobrý den „Pelhřimov – město rekordů“. To ale není zdaleka všechno, co město může nabídnout zájemcům o kulturu, historii a milovníkům přírody. Jsou zde muzea, galerie a vyhlídková věž. a z pelhřimovského náměstí vychází stezka po stavebních slozích a mnoho turistických stezek.
TŘEBÍČ
Počátky města se datují od přelomu 11. a 12. století, kdy zde moravská knížata založila benediktinský klášter. Díky své poloze na březích řeky Jihlavy (která tvoří přirozenou osu města) a štědrosti zakladatelů se stalo toto místo významným střediskem náboženského života a vzdělanosti. Přestože byla Třebíč v minulém století průměrným okresním městem, je dnes se čtyřiceti tisíci obyvateli významným centrem celého regionu. Vedle silného ekonomického zázemí a kvalitních služeb nabízí dnes město pestrou paletu možností aktivního odpočinku v malebném prostředí podhůří Vysočiny. Putování za unikátními památkami Třebíče, které mají své důležité místo v kulturních dějinách českého národa, vás přivede do města moderního, pohostinného a malebného zároveň.
Bazilika sv. Prokopa a židovská čtvrť
Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsány v roce 2003.
Původně byla bazilika sv. Prokopa zasvěcena Panně Marii, ale kvůli celkové devastaci během mnoha válek byl objekt více jak 200 let užíván výhradně ke světským účelům. Po obnově byla bazilika zasvěcena sv. Prokopovi a opět využívána církví. K nejcennějším částem baziliky patří krypta s původní, více než 700 let starou výdřevou stropu. Současnou podobu interiéru baziliky vytvořil Kamil Hilbert v letech 1924-1935.
Třebíč kdysi patřila k významným střediskům židovské kultury na Moravě a unikátně zachovaná židovská čtvrť je němým svědectvím soužití Židů a křesťanů. Židovská čtvrť s hustou zástavbou zahrnuje více jak 120 obytných domů, které doplňují objekty bývalých židovských institucí - radnice, školy, rabinátu a chudobince. Zadní synagoga navíc nabízí ve své expozici dobové informace o historii židovské čtvrti. Přední synagoga dnes slouží jako modlitebna Československé církve husitské. Původní židovský hřbitov byl v 17. století přemístěn na severní svah kopce Hrádek, kde je dnes k vidění kolem 3 000 kamenných náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1631. Součástí hřbitova je také obřadní síň z roku 1903 s unikátně dochovaným interiérem, kde se dodnes mohou provádět pohřební obřady podle starých židovských tradic.
Možná nevíte, že…
Hned po Jeruzalému jsou třebíčské židovské památky jedinými, které byly samostatně zapsány na seznam UNESCO.
…že když se k Třebíči blížila Žižkova vojska, opat kláštera nařídil, aby se veškeré cennosti řádu pečlivě zabalily do režného plátna a ukryly v labyrintu chodeb pod klášterem. Žižka ale jenom párkrát vystřelil a pokračoval s oddílem dál na východní Moravu a do Uher. I když protentokrát vyvázl třebíčský klášter bez úhony, nechal opat většinu pokladu ukrytou v podzemí. Po jeho smrti prý upadlo místo úkrytu v zapomnění, a tak poklad čeká dodnes na svého objevitele.
ŽĎÁR nad Sázavou
Žďár nad Sázavou je okresní město, ležící na pomezí Čech a Moravy v malebné krajině Českomoravské vrchoviny uprostřed chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.
Jeho historie je úzce spjata s rozvojem žďárského cisterciánského kláštera a sahá až do poloviny 13. století. Obec Žďár byla na město povýšena roku 1607, kardinálem Františkem z Ditrichštejna. Dnešní podobu získal bývalý klášter při rozsáhlých přestavbách za opata Václava Vejmluvy v první polovině 18. století. Přestavby navrhl architekt Jan Blažej Santini Aichel.
Vrcholem jeho tvorby je poutní kostel sv. J. Nepomuckého na Zelené hoře, jedinečná architektonická památka, která byla v prosinci 1994 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Na přelomu století prochází Žďár většími stavebními změnami. Je postavena železnice, vznikají četné průmyslové podniky. V souvislosti s výstavbou Žďárských strojíren a sléváren dochází v 50. letech k prudkému růstu počtu obyvatel.
Okolí Žďáru nad Sázavou nabízí neomezené sportovní vyžití a to jak v turistice, tak v zimních sportech. Nedaleké Nové Město na Moravě ležící na úpatí Žďárských vrchů je právem považováno za kolébku lyžování a turistiky na Vysočině. Je vyhledávaným horským střediskem a rodištěm řady našich vynikajících sportovců z nichž jmenujeme v poslední době lyžaře na běžkách Martina Koukala a rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, kteří v posledních létech dosahují vynikajících výsledků na světových kolbištích.